Takové trochu divné, že...

Kdyby se můj blog takhle nejmenoval a kdybych pravdu celej život nehledala, řekla bych, že hledání pravdy je tak trochu nesmysl. Ona sama pravda je tak trochu nesmysl.
Na pravdu si nemusíme hrát...co je hra na pravdu je horší než lež
Hele...já už to nebudu protahovat a opakovat se :D
Pravda lží - úvaha
Tady je moje dřívější úvaha nad pravdou :) a kdo chce, tak se tam vnoří :)

jen taková blbost....

Do pytle jako takového se moc nekoukám, tekže skutečně nevím, či je tam světlo nebo tma...
ono obecně mě ještě nikdo neunesl, aby mi na hlavu strkal pytel...
fajn převlek na maškarádu, ten pytel

ten člověk, co to vymyslel, si asi musel projít peklem

nebo jen nenašel to správné přirovnání ke tmě

tma jako ve tmě je asi hodně blbý

což o to..
on by mohl třeba zavřít hrnec, tam je tma a říct "tma jako v hrnci"
ale tam se asi lidi moc nestrkaj...

co když má ale pytel díry?

Bodám tě do zátylku,
jsem tvoje lúza,
dýcháš jenom pouhou chvilku,
ze smrti jde hrůza.

Rty lesknou se blízkým skonem,
rána byla hezká,
srdce chcípe teskným bolem,
vyšlapaná lásky stezka.

Omylem jsme zakusili,
světa chlad i horko,
dýku citů vytasili,
smrti, lásky toulko.

Po rozkliknutí banneru, který na vás bliká už kilometr od obrazovky počítače jsme zjistili, že jsme výherci jednoho milionu, auta nebo dalších zajímavých cen, Ovšem tyto upoutávky patří k největším zlům. Nejen, že po otevření tohoto odkazu můžeme zahltit počítač viry a spamem, ale i ohrozit sebe poskytnutím osobních informací. Před tímto se lze bránit opatrností a chladným rozumem. Viry a spam na nás mohou vykouknout i z obyčejných stránek nebo souboru, které z internetu stahujeme. Zde nám pomůže antivirová a antispamová ochrana, ale ne vždy je proti tomuto účinná.
Před internetem se nelze ukrýt, přepadá nás na každém kroku. Internet je životem mladší generace, ale i možnou záhubou. Dnešní děti si neužijí tak skvělé a klidné dětství bez techniky jako my nebo naši rodiče. Právě prostřednictvím dětí nás internet ohrožuje ještě více. Dětské prstíky jsou nenechavé, a tak se často stává, že často narazí na něco, co je pro děti nevhodné. Může se například jednat o nevhodné stránky s erotickým či rasovým podtextem. Proti tomuto se špatně bojuje, neboť internet je svobodná vlna bez zábran. Hrozbou nám může být možná závislost na internetu, která nás ochudí o příjemné chvíle s rodinou a přáteli. Rizikem závislosti mohou být sociální sítě, které okrádají nebohé uživatele internetu o svatý čas. Za nejhorší a nejrizikovější sociální síť se dnes považuje Facebook, k těm méně nebezpečným řadíme Myspace, Google plus, Twitter. Na sociálních sítích budujeme svoji závislost na internetu. Je zde i fakt, že tyto sociální sítě může navštěvovat úplně každý, takže i děti. Sociální sítě jsou ďábelská místa, kde kdokoliv může znát vaše údaje. To, co je skryto, se zdá být skryto. Veškeré informace, které člověk vypustí do světa, se mohou dostat do nežádoucích rukou. Dodnes lidem uniká význam seznamovacích stránek - seznamek. Dříve byly tyto stránky velmi populární, snad z hlediska seznamování nebo jen nezávazné konverzace v kybernetickém světě. Ovšem jestli větší štěstí přinesla padesátnicím nebo pedofilům je otázkou.
A že po vás ještě nešla FBI? Která se zákonem likviduje nežádoucí webové stránky s údajným uložením nelegálního obsahu? Za každé ilegální stažení se v budoucnosti možná bude platiti vězením, protože EU usiluje o prosazení zákonu ACTA (česky obchodní dohoda proti padělání). Pod touto maskou bude mít ovšem docela jiné úmysly. Na stejném principu pracují Američani, ti usilují o prosazení zákonu SOPA. Tento zákon spoutá ruce internetu. Tak svobodný a nebezpečný internet se stane nesvobodným, ale nebezpečnějším rájem. Američan může být stíhán za to, že řekl, že Barack Obama je "blbej". Lidé, zasvěcení do tohoto problému, si to uvědomuji, a tak na internetu vznikají petice proti těmto zákonům. V USA se hlasování o tomto zákonu odložilo a v EU se o tomto zákonu teprve jedná, ale kdo ví, co by mělo za následky jejich uvedení do reality. Experti předpovídají kybernetickou válku, do které může být zavlečen naprosto každý. Je toto opravdu nutné? Musí si zkorumpovanci dobývat i svobodnou mysl občanů? Jediné místo, kde může být každý alespoň trochu bez identity?

A potom si řeknete, víckrát ne a ona ta nevinná lidská stvoření jak jeskyňky zase strkají svoje pařátky na vaše zádíčka a to nevinné škrábání vás moc nebolí, až zase jednou na vás dostanou chuť a pořádně se vyřádí...
Těch jizev mám hodně.
A nejelepší mast na ty jizvy vám dají opravdoví přátelé, kteří vaši hodnotu vlastně ani nedokáží určit, portože jste pro ně nevyčíslitelně drazí.

Prověřte nevinnost, jelikož už nic není nevinné. NIC!
Ani ten pejsek od sousedů, ani ta sušenka, co leží na stole ani vaše učitelka. Ani nic...NIC!

Část 1
Vždycky když přijedu na nový místo, mám divnej pocit, jako by na mě smrt všude čekala, i když se jí v podstatě nebojím. Jen mi tak poťouchle dýchá na rameno. Seděl jsem skoro bez pohybu v drožce, v ruce svíral kapesník od krve, která mi z nosu tekla před týdnem a tupě zíral před sebe, než do mě Collins strčil.
"Hej, Collinsi." Řekl jsem nezabarveným hlasem a polkl sliny, které se mi mezi tím klidem hromadily v puse. Poškrábal jsem se na krku a otevřel dveře rozviklané drožky. Udělal jsem gesto, aby kočí počkal, dokud se nevrátíme. Než jsem se uráčil podívat se, kde vlastně jsem, vytáhl jsem si cigaretu, abych si zapálil.
"Kurník, Collinsi, nemáš něco na zapálení?" (rozbal celý článek)